Cvičí se jak s jedním tak více útočníky, ve stoje i na zemi. Jde o propracovaný výukový systém, jenž obsahuje kromě základních postojů a způsobů přemísťování také specifické nácvikové formy, které rozvíjejí cit pro odhad vzdálenosti a také kreativitu v propojení jednotlivých technických principů. Zančin budó v překladu znamená: zan – hora (princip), čin – pravý (neměný), bu – bojový (válečnický), dó – cesta (životní styl). Volně název překládáme: cesta studia principů, cesta pravdy. Součástí praxe je také mentální trénink, studium akupunkturních bodů, rozvíjení práce s energií a duchovní nauka. Technicky vychází zančin budó zejména z japonského tai džutsu a kobu džutsu, ale není těmito styly svázáno a omezeno, překračuje rámec těchto starých škol.

V Japonsku se po rozpadu samurajského stavu (19. století) stalo mnoho věcí, které tradiční školy jako jsou džú džutsu a aiki džú džutsu postavilo do pozadí zájmu veřejnosti. Začaly vznikat nové koncepce výuky jako jsou džudó (zakladatel Jigoro Kano) a aikidó (zakladatel Morihei Uješiba), které z džú džutsu a aiki džú džutsu čerpají, ale rozšiřují je o novou cestu filozofie a další nácvikové metody. Zančin budó vzniklo o 100 let později a obohatilo původní koncept o poznatky z bojových umění i z jiných částí světa. V principech není odlišné od slavných škol jako jsou například daito rjú aiki džutsu nebo kito rjú džú džutsu, ale používá nové nácvikové metody, nestaví základ na modelových situacích, bere více v úvahu soudobě ozbrojeného útočníka, rozvinulo do hloubky boj na zemi, používá jiný systém stupňů a zohledňuje znalost jiných bojových umění. Základem se stává obecná znalost různých principů, kreativita a svoboda vyjádření. Zkušební řád ctí nejznámější model kjú/dan, který vznikl v Japonsku. Udělováno je 6 žákovských stupňů, 3 stupně pro velmi pokročilé a 7 mistrovských titulů. Cvičebním úborem je gi a pro trénink v terénu běžný civilní oděv. Cvičí se také se zbraněmi. Základ tvoří hanbó (krátká tyč), džó (střední tyč), bó (dlouhá tyč), ken (meč), tantó (nůž), nunčaku (dřevěný cep). Každá z těchto zbraní má své specifické vlastnosti. Obecně vzato studují adepti dřevcové, bodné, sečné, řezné a pružné zbraně proto, aby pochopili jejich výhody a nevýhody. Ve výukovém procesu jsou všechny základy postupně rozděleny až do stupně 4.dan, jenž je posledním stupněm, na který se dělají klasické zkoušky. Vyšší stupně jsou již čestným titulem a oceněním za přínos jednotlivce pro rozvoj bojových umění, tak jak je tomu ve většině umění. Při důkladném pozorování vám mohou bojové techniky zančin budó připomínat některé velmi účinné styly bojových umění z jiných částí světa. Je to zcela oprávněné tvrzení, protože zančin budó není vyhraněné. Jistě zde najdete prvky muai thai, vale tudo, sambo, wing chun nebo hapkido. Právě o to jde, překročit hranice stylů, zapomenout na vžitá dogmata, osvobodit se a porozumět tomu, co je jen technika a co je princip, metoda. Přesto všechno, co bylo řečeno o svobodě vyjádření, je ale zančin budó systematické a logické. Je určeno pro inteligentní lidi, kteří rádi přemýšlí a dělají věci s rozvahou a nadšením. Bojová umění z celého světa se nyní vyučují propojeně. Vzniká mnoho nových programů, které tento fakt berou v úvahu a více či méně se prosazují mezi zájemci o bojová umění. Vzhledem k tomu, že teprve v posledních 30 letech došlo k opravdu zásadnímu prolnutí kultur na základě revolučního rozvoje dopravy a komunikace, má zančin budó velkou šanci stát se bojovým uměním budoucnosti. Je tu vývoj a proměny, který lze jen těžko brzdit. Každý člověk je individualitou, která hledá pro sebe to, co jí vyhovuje. Zančin budó je integrální program, který překračuje bariéry. Lidé se od sebe vzájemně učí, komunikují, hledají společná témata, přátelí se.

NÁBOR – pondělí a středa 17.30 – 19.00 mládež a dospělí
více o zanchin budo na… www.zanchinbudo.com